Umírají blog se vzmohl na (poslední?) výdech

Nastává konec měsíce února a my už pomalu zařizujeme auto, balíme, těšíme se nakonec práce, což je v sobotu. Celý březen totiž strávíme na cestách po jižním ostrově. Plán vám neřeknu, ne že by nebyl, ale je v tak hrubých rysech, že nakonec může vypadat malinko zcela odlišně od původního hrubého, čímž bych vás dezinformoval a následně by bylo problematické to uvádět na pravou míru. Jediná jistá zpráva je, že se vrátíme do Christchurch, protože se ukázalo, že Alláh a Korán jsou všemocní a naši Arabové nám podrží práci. Anně teda určitě, já ještě uvidím, jestli na mě spíš nedopadne sekera džihádu. Čímž se výlet na severní ostrov odkládá až na dobu před odletem pryč z NZ.

Jelikož se za poslední 2 týdny ke mně do práce chodí ptát hodně lidí na práci a k Aničce taky, tak jsme se rozhodli, že Anička vezme nabídku od Hassana a vrátí se do obchodu. V novinách navíc píšou, jak se výkupní ceny snižují a farmy mají problémy… nikde to asi teď není lehké a my (= já) chceme šetřit minimálně na cestu do Bangladéše, kde teď v Dháce zrovna bojuje pohraniční stráž s armádou o zvýšení platu, takže se vlastně jedná o normální vyjednávání o kolektivní smlouvě. Bratranci se prý teda daří přesto všechno dostat na univerzitu. A sestřenice má žloutenku. A druhá mě smazala z kamarádů na facebooku!!! Už se tam těším.

Auto bychom měli mít dnes nebo zítra. Bude to Mazda Capella, rok 1990, najeto kolem 190.000 km, station wagon, cena kolem 17.000 Kč. Jméno zatím nemá, pracovní název Bělucha. Fotky snad ještě na net stihnu dát. Průběžně asi nebudeme na blog psát nic, ale v dubnu se těšte. Možná si kvůli vám koupíme aj deník, abychom na něco nezapomněli. Chceme honit ovce, kiwi, tuleně a tučňáky, lézt do jeskyň, po roklích a kopcích, v lesech a po pláži, plout na kajaku po lagunách a zátokách… prostě vše, co byste si přáli, akorát že to budeme dělat my.

Bohužel ale prošvihneme začátkem březnem hodně věcí v Chch. Má tady být něco jako Erotika Expo, přičemž reklamou na to má jí být tzv. Boobs on Bike, tedy holky jezdící na kole nahoře bez. Pak tady bude mezinárodní zápas kriketu mezi NZ a Indií a nejdůležitější událostí je výroční festival květin, chjo… Tak zatím.

P.S.: Už chápu, proč jsou v českých hospodách a restauracích číšníci tak nepříjemní. Zákazníkova blbost totiž nezná mezí, o tom ale až příště.

Blog bojuje o přežití

Nejenže ztrácíme zájem investorů a pomalu i čtenářů, začínají nám chybět i reportéři. Dostal jsem totiž víc hodin v práci, takže teď to vypadá tak, že ráno vypadnu z baráku a vrátím se většinou až po 22h večer, kdy jdu rovnou zase spát, abych měl na druhý den nějakou energii. Rovněž dochází témata, o nichž by se dalo psáti, neboť nikdo tady nechová králíky, kteří by mohli utéct a my je pak chytali, přičemž bych všechno zakončil vtipnou historkou, jak jsme si na jednom z nich pochutnali. Mám spíš jen takové štěky, které by se hodily před sportovní rubriku ve večerním zpravodajství TV Nova.

Začal bych morbidní historkou ze světa zvířat s trochou černého humoru. Přišel jsem takhle jednoho dne na večerní šichtu a slyším ptačí pípání. Jelikož už mi bylo řečeno, že se ptáci usídlili v nějaké rouře, tak jsem prvně tomu nevěnoval pozornost, ale najednou jsem si uvědomil, že to pípání jde z jiného směru než původně. Očima se rozhlížím od umyvadla přes lapku na mouchy a skříně až po sporák a gril. Člověk by si nevěřil, že lapka na mouchy (taková ta lepicí páska visící ze stropu) je takové svinstvo, na které se nalepí i obyčejný ptáček. Tady končí ta vtipná část. Ptáčka šéf nějak odlepil, bohužel mu to tak slepilo křídla, že nebyl schopný vzletnou a tak ho šéf radši utratil.

Další věcí, co se tu za poslední týden dělo, byl týden plný Buskers, tedy pouličních umělců. Možné bylo shlédnout žonglování, skoky, klauny, unicykly a tak. Nejvtipnější bylo, jak všichni říkali, že nikdy neviděli zelenou bankovku (tzn. 20-ti dolarovou), když přišlo na řadu povídání o tom, jak tohle dělají pro své živobytí. Jeden z vysoké jednokolce žongloval s noži, které si nechal hodit zespodu jednou z divaček. Ta ovšem byla tak blbá, že po něm ten nůž švihla kovbojským stylem a málem ho zabila. Artista zabijácký nůž vykryl dlaní, ale muselo ho to pořezat, jelikož po většinu času držel ruku v pěst, párkrát olízl a otřel o hadry.

Měl jsem ještě takový nápad, že by se někdo z vás mohl přidat k nám na blog a psát nějaké zajímavosti nám. Pokud máte někdo spisovatelské choutky, tak dejte vědět a já dám mezi našimi členy blogu hlasovat.

Odkaz na fotky: http://picasaweb.google.com/mfahian/

P.S.: Kočka naší domácí právě došla z ptáčkem v tlamě. Holt to tady ptáci lehké nemají.