středa 24. června 2009

Cestování - 20. den

Vstáváme, balíme věci a startujeme auto, které se po několika marných škytnutích a pšoucích nakonec líně rozjíždí, a vydáváme se vstříc vytouženému a dlouho očekávanému kajakářskému dobrodružství ve vyhlášeném parku Abel Tasman, na které se oba těšíme už od Náchoda. Abychom to neměli tak jednoduché, narážíme po několika minutách cesty na zátarasu, a musíme tak zvolit jinou cestu, která, jak se záhy ukáže, není s ohledem na stav naší Běluchy zrovna ideální. Nejenže jde o prašnou cestu o šířce cca 3 metry, navíc je to samá ostrá serpentina pěkně z kopečka do kopečka. Zkrátka ideálka, při níž dostává Bělucha pekelně zabrat. Po nějaké době se dostáváme až k jednomu osudovému rozcestí, kde Marťa zastavuje, aby se podíval do mapy, ovšem rozjet už se po zjištění kudy kam nemůže. Starý trik v podobě rady od mechanika za 20 dolarů nepomáhá a nám tuhne krev v žilách, protože lepší místo na konečnou jsme si snad ani vybrat nemohli. Na nějaké další auto bychom totiž v oněch končinách narazili asi za hodně dlouho.

Nějakým zázrakem nakonec Martin po četných marných pokusech auto rozjíždí, ale je nám jasné, že pokud znova zastavíme, tak to bude pravděpodobně navždycky. S tímto vědomím profrčíme zbylé serpentiny až k předměstí Nelsonu, kde se začínáme hlasitě modlit, abychom na křižovatkách neměli červenou. Napětí a vzrušení posádky je veliké, nakonec máme štěstí (aneb Alláh nás vyslyšel) a dostáváme se až do bezpečí v podobě autoservisu. Tam Martin odchytí a přemluví jednoho z automechaniků, aby se mimo svou otvírací dobu na Běluchu podíval, přičemž zdůrazňuje naléhavost a vážnost naší situace. Automechanik sedá za volant, šlape na plyn, následně se bez problému a hladce rozjíždí a háže na nás pohled plný otazníků. Oba blekotáme něco o tom, že to nechápeme, automechanik se usmívá, myslí si něco o otravných blbečcích, a my pokračujeme v naší cestě.

V Nelsonu se zdržíme jen krátce, nejdůležitějším bodem se stává návštěva bazénu s vířivkou, kde je ale vlažná voda, a tudíž odcházíme velmi nespokojeni. Následně se jedeme informovat do vesničky Marahau ohledně ceny a podmínek zapůjčení kajaků. Cesta to není dlouhá, ale opět nás tahá po všech čertech a Bělucha začíná smrdět. V kempu Old McDonald´s Farm si zamlouváme kajak na dva dny a plni očekávání jedeme strávit noc do velmi jednoduchého kempu DOC, který by se měl nacházet na obzvlášť pěkném a klidném místě.

Za jiných okolností ideálka, ovšem v naší situaci to pro Běluchu znamená poslední kapku; kemp se sice na mapě nezdál nijak zvlášť daleko, jenže už nikde nebylo naznačeno, že se k němu pojede z valné části po štěrkové, neudržované cestě (samozřejmě z kopce do kopce). Bělucha smrdí tak, že začínáme být přiotrávení, a na palubní desce se nám vesele rozjásá kontrolka s nápisem HOLD, o které nemáme nejmenší ponětí, co by asi tak mohla značit. Aby toho nebylo málo, přestává fungovat rovněž tachometr a z kapoty se začíná kouřit, takže musíme chtě nechtě zastavit. Marťa má nervy v kýblu, nešťastně si sedá na bobek, hlavu složenou v dlaních, a resignovaně prohlásí, že jsme úplně v p….

Já jsem z celé situace vcelku pobavená (spíš ale šlo o smích ze zoufalství, než že by mi to přišlo tak hrozně vtipné) a uklidňuju ho historkami o autu mého dětství, žluté škodovce 120 s přezdívkou Žluťák, které v dlouhých kopcích motor vařil každou chvíli. Martin si vaří polívku na uklidnění a v dálce zaslechneme motor auta. Přijíždí dodávka, z jejíhož okna vykoukne mladá holka (nejspíš Skopčanda), chvíli se vyptává, co se děje, a následně škodolibě vytahuje foťák a pořizuje snímky nás i kouřící Běluchy. Hotová turistická atrakce.

Po chvíli napětí se rozjíždíme a přestože kontrolka blikat nepřestává a rovněž tachometr jsme zřejmě odbourali nadobro, dorazíme ve zdraví do kempu, kde jsme si zamluvili kajaky a odkud máme další den vyrazit na naše námořní dobrodružství. Aspoň to budeme mít hned u nosu. Martin je z celého dne tak rozčilený, že se musíme uklidnit u piva v recepci kempu. Po jedné plechovce zapomínáme na Běluchu a veškeré trampoty a těšíme se na zítřejší dobrodružství.

Lůzrovo denní skóre:

Fotky: 2

Video: pouze jedno, ale kvalitní

neděle 14. června 2009

Cestování - 19. den

Vstáváme později (cca v devět). Kachny si nás zřejmě pamatovaly z předešlého dne a sotva jsme vylezli, už jsme je měli všude kolem. Snažím se prosadit další den chillingu, ale marně – lezem na nejbližší kopec v Saint Arnaud Range, a protože jsme borci, tak si vybíráme rovnou ten těžší, kde jsme narazili pouze na další dva lidi. Mám trochu podezření, že to byli taky borci. Ostatní chodí na protější Mt. Robert, kam si můžou svá opečovávaná těla odvézt až do půlky cesty a pak krátkou procházkou dobýt vrchol. Po dvou a půl hodinách jsme na vrcholu, kde sníme veškeré zásoby jablek, mrkví a čokolády (což byl základ každé sváči při výšlapech), pokývali jsme si, že je to nahoře pěkné, a šli jsme zpátky.

U auta nás opět přivítaly kachny, přičemž tentokrát se nám chtěly odvděčit a dělaly psí kusy ve vodě. Vydali jsme se k Nelsonu, slunečné oblasti jižního ostrova, ale jelikož bychom přijeli pozdě, přespali jsme ve Woodstocku. Zajímalo by mě, kde že se ten koncert z roku 69 odehrával. My jsme totiž našli pouze jednu křižovatku se dvěma třemi budovami, z nichž jedna byla stodola, a jeden plac, kam by se rozhodně těch několik set tisíc lidí nevešlo. Pro nás tam ale místo bylo i přesto, že tam byly dva „fully contained“ karavany. Jeden z nich vylívá splašky ven – nechápu teda, na co si brali s sebou celý barák, když to dělají jak my.

Auto zas trochu blblo, ale tak flaška vína a dobrá večeře to spravila. Kolem chodí nějaká podezřelá slečna, která mi připomíná Krakonošovu sojku. Jinak jsem zabil 25 muchniček, čímž se celkový počet vyšplhal na 203, díky čemuž jsem dosáhl druhého levlu „Temný majitel plácačky“.

Pozn. Anina: Dostala jsem za úkol něco doplnit, ale asi se pozdržím jakýchkoli komentářů a svou funkci zkrouhnu jen na obvyklou roli Martinova korektora (stále mám v paměti, kterak mi po mé první korektuře zle vyprášil kožich za to, že jsem to úplně předělala). Ale nezoufejte, článek jsem nechala takřka nepoznamenaný; k originálnímu znění se dostanete, když nahradíte všechna i v textu za y (a naopak).

Lůzrovo denní skóre:

Fotky: 17
Video: 0