Jak na tom jsme... II

No tak já taky přispěju trochou vody do mlýna, vidím, že chodím s hotovým spisovatelem, co všechno tady na tom Zélandu neobjevím... Fahi jde za chvíli chodit po městě s reklamou na prací prášek nebo na vložky, takže mám na psaní dost času. Určitě ho vyfotím v akci, abyste z tohoto jedinečného počinu měli taky nějaký zážitek. Jinak bych náš dosavadní pobyt tady shrnula do jedné vypovídající věty - je to tady na posrání. Nevím, co tady vlastně pohledávám, když jsem svůj život nezasvětila kávě (a to ještě ne ledasjaké, ale novozélandské) nebo práci v kuchyni. Ještě minulý týden jsem měla za to, že se mi rýsuje závratná kariéra v Mekáči, ale škaredě jsem se přepočítala. Manažer Dan Harrington (to jméno asi do smrti nezapomenu) se na sjednanou schůzku nedostavil a přes veškerou snahu domluvit si s ním novou schůzku a podlejzání ve stylu "Práce v mekáči byla vždycky mým snem" se už neozval. Začínám pomalu chápat, že jsem tady ta největší nula, ještě k tomu s hotentotskou angličtinou, a že každý usoplený a smrdutý Maor v autobuse má větší naději najít si práci než já. Psychická kondice je kolísavá, někdy se vyskytuje pod bodem mrazu, ale občas se dostane do nenadálých výšin, jako třeba tento den. Někdy nám náladu zlepší reality show, ve které jsou vybraní Amíci zavření ve vile kdesi v Japonsku a musí mezi sebou bojovat v různých vypečených disciplínách (o výkonu japonského moderátora ani nemluvím), někdy něco jiného a nečekaného, v mém případě to byla dnešní ranní káva s jedním vtipálkem, jehož džouky mi zlepšily náladu nejspíš až do zítřejšího rána. Možná se mi rýsuje džob ve stánku s germánskýma párkama. A možná třeba kariéra u tyče, co já vím, skoro jsem mu totiž nerozuměla :-) Jinak s těma Hydroprasnicema je to svatá pravda, jen bych to ještě doplnila o fakt, že kluci tady vypadají jako Hydrovepři. No zkrátka a dobře, Fahi si může mnout ruce, protože mu nejspíš po celou délku našeho pobytu zůstanu věrná. Víc toho asi už nenapíšu, protože jsem se vyčerpala u předlouhého emailu kamarádce (rozuměj vyčerpala jsem svou zásobu sprostých slov). Tak to je, drazí přátelé, opravdu všechno. Loučím se s vámi ze slunného, zasraného Christchurche a přeji příjemný den :-)