Schizofrenie

Připadám si trochu jako schizofrenik, který si však uvědomuje obě své osobnosti. Každá z těch osobností si vytváří svůj vlastní plán jak trávit následující čas na NZ. První (dále jen Severňák) vás informovala o cestě na severní ostrov a pomalu začala plánovat cestu a itinerář, bohužel však ještě nekoupila auto. Ta druhá osobnost (dále jen Jižňák) se začala projevovat včera. Jižňák totiž dostal nabídku, učit jednoho Araba anglicky a přivydělat si nějaké drobné. Nejsem si sice jist jeho učitelskými kvalitami, hlavně trpělivostí něco vysvětlovat. Při 4,5 hodinách týdně by to mohlo být cca krásných $80 do kapsy. Pokud by chodila na hodiny angličtiny i Arabova holka, tak by se dalo hovořit dokonce i o $120. Navíc mě tu Alžoš zuby, nechty chce držet, tak nám pro Aničku dohodil kontakt na nějakého kámoše z pekárny, který hledá výpomoc. A navíc se tu objevilo nějak moc inzerátů na práci v restauracích.

Severňák obchází všechny hostely a backpackery (noclehárny pro baťůžkáře) a hledá na nástěnkách nějaké super luxusní ojeté auta. Nejlépe veterány z roku před 1990, kteří pamatují Sametovou revoluci nebo aspoň Irácko-Íránskou válku. Již jsme absolvovali jednu projížďku v Subaru Legacy 1992 (takže docela mlaďoch), které mělo najeto pouhých 290.000 km. Thajec Hillson ho prodával za $900 a chtěl se ho brzo zbavit. Jízda stála za to. Sedl jsem suverénně za volant hned poté, co jsem obešel auto, protože volant je na druhé straně, že… Taky řidičák jaksi nebyl po ruce, ale protože jsme objeli pouze jeden blok, tak jsem nebyl tak nervózní, jako když jsem jel do Francie a celou Itálii odřídil bez řidičáku. Dostal jsem malou instruktáž, jak se jezdí s automatickou převodovkou a vydal se na projížďku. Po pár metrech se objevila křižovatka. Instruktáž byla evidentně neúčinná, protože jsem se chystal přeřadit, a jelikož jsem nenašel na podlaze spojku, dupl jsem na nejbližší pedál, čímž byla bohužel brzda. Naštěstí za námi nikdo nejel. Auto nakonec ale Severňák odmítl, neboť mu Jürgen a Michal při večerní konzultaci po Skypu jednoduše vysvětlili, že automatiku prostě nebrat.

Více méně má Severňák i představu, jak ostrov procestovat, ale tak to se hodí i na pozdější cestování. Jižňák se totiž bojí, že když dojedeme na severní ostrov, bude začátek úplně stejný, jako tady v Christchurchi. Navíc bychom museli jet, co nejdřív, takže by se i cestování po jižním ostrově značně zkrátilo a pokud bychom se později chtěli vrátit, tak by se to prodražilo. Zatím teda vede plán Jižňáka. Navíc se nastěhujeme ke Kubovi, takže trochu ušetříme (ale opravdu trochu) a budeme u moře. Lovely!