Postřehy pro TV Barrandov

Zkrácená verze:

Byl jsem se ostříhat. Prodával jsem klobásy. Mám firemní auto a koupili jsme foťák. Další stěhování.

Normální verze:

Jako zahraniční dopisovatel pro novou televizní stanici TV Barrandov, mám možnost vám poskytnou čerstvé informace z našeho života dřív, než se objeví v hlavních zprávách.

Vždycky se mi dařilo vyhýbat stříhání v cizině. Měl strach, že holiči nevysvětlím svou představu a pak budu vypadat, že mám na hlavě nasráno. Ono mi to totiž dělá jaksi problémy i v češtině. Naštěstí mám schopnou kadeřnicu, která z věty „Stejně jako minule.“ ví, co a jak. Neboť jsem už silně připomínal vlasáče z Adamsovy rodiny, odvážil jsem se a vstoupil do rohového, malebného kadeřnictví s maorskou obsluhou. Po té, co se potetovanému houmlesovi zastřihlo deset vlasů, jsem šel na řadu. Sdělil jsem, že chci zkrátit o polovinu a trochu prostřihnout, což se setkalo se souhlasným pokývnutím. Paráda! Utěšoval jsem se, že jestli to dopadne špatně, nechám se doma ojet strojkem a bude. Maor mi nejspíš ostříhal víc vlasů ladnými pohyby hřebenu než nůžkami, ale nakonec výsledek nebyl až tak špatný, samozřejmě až poté, co jsem se vlasy rozcuchal do nedbalého stylu. Ještě jsem teda nerozuměl, proč se mě soucitným pohledem ptal, jestli chci nechat uši skryté pod vlasy. Že bych je měl na místní poměry odstáté?

Taky jsem konečně pochopil, proč se Pán prstenů točil tady a nikde jinde. Ona to tak trochu totiž Středozem je. Obecnou řečí je tu samozřejmě angličtina, přičemž elfové, trpaslíci, skřeti a jim podobní mají svou řeč (národnosti si přiřaďte dle libosti). To ovšem nebyla hlavní indicie, která mě k tomu vedla. Poslední a rozhodující nápovědou byl chlap oděn v posledním módním modelu od Gucciho „Nacionalista“ s nepatrným tetováním kolem celého krku, levé a pravé paži v elfských znacích. Měl jsem tu čest ho poznat, když sem celý minulý týden prodával klobásy na náměstí. A nebylo to jediné překvapení, které mě čekalo. Kromě toho, že se jeden iluzionista každý den dostával ze sevření z kazajky a řetězů s trapnými vtipy, byli hlavními účinkujícími mladá Vanesa Mae, vydělávající si na nové album, a one-man show o mesiáši v podobě krokodýla Dundeeho.

Sice už asi klobásy prodávat nebudu, ale tak špatný jsem pravděpodobně nebyl, neboť jsem dostal k dispozici firemní auto s plnou nádrží na celý týden. Musel jsem teda párkrát dovézt a pak vyzvednout stánek z města, ale jinak můžu jezdit, jak chci. To, že na vozíky a přívěsy nemám řidičák, Bryanovi moc nevadilo. Tady totiž řidičák buď máš nebo ne. Na nějaké spešl zkoušky na vozík se tu nehraje. Rovněž jsme se hecli a koupili foťák, takže mojí činností přes den, zatímco se Anička dře v práci, je ježdění po městě a focení. Občas teda někam zavezu i životopis, ale zatím bez úspěchu. Na večer pak šup do fast foodu.

No a poslední věcí je to, že se opět stěhujeme. Do konce února budeme bydlet u starší paní z Hollandska, která tu už je 30 let, za 140 NZD týdně včetně elektřiny a internetu. Do města se nám cesta busem protáhne o 5 minut, budeme to mít stále pár kroků od pláže a pravděpodobně se seznámíme i s dalšími cestovateli.