Poslušně hlásím, že se neděje nic nového a asi ani pěknou dobu dít nebude. Nějak není z čeho čerpat nové zážitky. Zdá se, že mě Arabáši přijali mezi sebe a i když nejsem jejich sestra, tváří se, že jim to ani moc nevadí. Hasan sice vypadal jako oduševnělý Alláhovec, který mi na rozdíl od Alžoše nebude nic podsouvat, ale nakonec taky nezklamal, naplnil své poslání a fikaně mi věnoval několik anglických příruček o islámu - úvod do problematiky a odpovědi na základní otázky, přičemž prostředníkem v této akci byla jeho malá dcera Aisha, po níž knihy poslal. Celé to hezky zakamufloval jako pomoc při mém studiu angličtiny, neboť na to ráno zavedl řeč a já jsem se mu svěřila, že se snažím ve chvílích volna číst. Jelikož mi téhož dne ujel při cestě domů autobus (nebo spíš nezastavil; stála jsem poslušně na zastávce, ale řidič si mě nevšimnul a profrčel kolem mě jako bych byla vzduch) a další mi jel až za půl hodiny, trochu jsem se začetla. Příručky nezklamaly mé očekávání, po pár minutách jsem zjistila, že není lepšího náboženství než je islám a že opravdu nevím, na co pořád čekám... Chvíli jsem tak měla nutkání namířit si to rovnou do zdejší mešity a čekat tam na spasení (babi neboj, dělám si srandu). Jinak říct muslimovi, že jste ateista, je pro něj ještě nepochopitelnější a daleko horší než mu sdělit, že jste křesťan. Proto když se mě někdo ze zákazníků ptá na mou víru, snažím se vytáčet pomocí odpovědi, že jsem evropanka a doufám, že si mě během soucitného pokyvování hlavou automaticky zařadí do škatulky křesťan a na víc se mě ptát nebude. Bohužel, čas od času se tak stane a to pak lžu jak když tiskne. Než jít s pravdou ven a hodinu jim vysvětlovat, jaktože vlastně můžu v nic nevěřit, vyznávám se já, zlínský neznaboh, z lásky k Ježíši Kristu, přičemž se mi u toho i čelo orosí a dostávám tik do levého oka (někdy i obou). Peklo mě nemine.
Tak to by bylo. Jináč makám jak šroub a hesla Vždy se zabav prací se držím opravdu striktně, ostatně s Hasanem to ani jinak nejde. Ten si najde pokaždé něco, i když je to jen konzerva, která stojí příliš napravo (případně nalevo). Asi se tam ale začnu mít dobře, protože mi předevčírem sdělil, že chce obchod postupně svěřit do mých rukou, aby se mohl věnovat vlastním věcem. Na základě toho by bylo dobré, abych se poctivě naučila jména všech produktů a znala jejich chuť, takže mi slíbíl, že každý den něco uvaří. Jojo, Aninek se bude odteď hezky cpát a ochutnávat, he! O nedělích navíc pracuju pro Briana, kde se těším velké přízni i vysoké mzdě a kde můžu spořádat tolik bavorských klobás, kolik se do mě vejde, takže je o mě postaráno celkem dobře.
Na závěr jsem se rozhodla obohatit vás o některé zajímavé věci z problematiky islámu, což budu čas od času činit i v dalších svých příspěvcích. Dnes to bude povídání o slově Halal. Už v dobách, kdy Fahi začal pracovat pro Alžoše, jsem se setkala s dvěma novými pojmy, a sice Halal a Haram (o tom později), a neb jsem děvče zvídavé, hned jsem se ptala, cože to vlastně znamená. Tak tedy, Halal znamená všechno, co je dobré, tudíž v souladu s Islámem. Protože jak já, tak Fahi pracujeme často s jídlem, nejčatěji se s tímto slovem slovem setkáváme ve smyslu označení Halal meat, tedy Halal maso. Fahi mi pověděl, že maso je Halal, pokud směřovala tvář nebohého zvířete při jeho porážce k Mekce. Díky tomu totiž oběť necítí žádnou bolest a utrpení. Hned jsem si začala živě představovat, kterak používají v arabských drůbežárnách i jatkách buzolu a určují s téměř stoprocetní přesností směr Mekky, ale pro jistotu jsem si to raději ověřila u Šerifa, kterého tento výklad velice pobavil (asi stejně jako mě) a vzápětí mé nejnovější poznatky lehce poupravil. Tak tedy, maso je Halal, pokud člověk, který zvíře zabíjí, pronese při tomto počinu jméno Boha, tedy Alláha, což pak způsobí, že zvíře netrpí. Hluboce věřící Arab tudíž nepozře kuře ani hovězí ani cokoliv jiného, pokud nenalezne na etiketě toto označení.
A na úplný závěr ukázka jednoho z veselých rozhovorů proběhnuvších mezi mnou a neustále usměvavým Etiopanem Ermiestem. Je to jen jeden případ z mnoha, tak abyste si mohli udělat obrázek. Pro neznalé angličtiny poskytuju volný český překlad.
A na úplný závěr ukázka jednoho z veselých rozhovorů proběhnuvších mezi mnou a neustále usměvavým Etiopanem Ermiestem. Je to jen jeden případ z mnoha, tak abyste si mohli udělat obrázek. Pro neznalé angličtiny poskytuju volný český překlad.
A: Ermiest, do you have any friends here? (Ermieste, máš tu nějaké kamarády?)
E: No friends. (Žádní kamarádi.)
A: And how did you find this job? (A jak jsi vlastně našel tuto práci?)
E: Friends. (Kamarádi.)
A: Aha! So... Did one of your friends tell you about it? (Aha! Takže ti o ní řekl nějaký kamarád?)
E: Yes. (Ano.)
A: But I thought you haven´t got any friends here. (Ale já jsem myslela, že tady
žádné kamarády nemáš...?)
E: No friends. Alone. (Žádní kamarádi. Sám.)
A: Aha. (Aha.)
Po chvíli
A: So What did you do on Sunday? (Tak co jsi dělal v neděli?)
E: Friends. (Kamarádi.)
A: So you have some friends here, you´re not alone. (Takže tady máš kamarády a nejsi tu
sám.)
E: Friends? Yes. (Kamarádi? Ano.)
5 komentářů:
Anička Lukavská - vaše pravidelná dávka sarkasmu až za hrob :-)
No já mám za to, že je to ironie...
:-) máš pravdu. Ironie je to správné slovitchko
Anicko, pozor. Aby to bylo opravdu halál, tak musis jeste rezat spravnym smerem. A predevsim od sebe, aby ses nahodou neporanila, ze ano...
Tož já jen tak, k tomuto bych se totiž propracovala vcelku nerada:
„Sarkasmus je poslední útočiště těch, kdo prohráli.“
I když, možná na tom něco bude ;-)
Okomentovat