Cestování - 18. den

Včerejší 11 hodinová procházka s krosnama nás moc nezničila, ale pro jistotu jsme nic dobrodužnějšího na tento den neplánovali. Rozhodli jsme se zajet k nějakým starým zlatým dolům, když jsme byli nedaleko zlatokopecké oblasti. V Reeftonu, centru této oblasti, jsme načerpali informace a jeli do Waiuta, kde se nachází zlatokopecké město duchů. Většina domů už tu samozřejmě nebyla, ale pár z těch zbylých prý i někdo obývá. Nám se podařilo vloupat do domu, kde sídlil místní kadeřník a zůstalo tu po něm nejen křeslo, ale i kolínská! Dokonce mě i na chvíli přestaly bolet nohy, jak jsem s nadšením šel hledat tunely do dolů. Jeden jsem našel, ale zasypaný. Mysleli na všechno...

Po cestě jsme se taky zastavili v Slab Hut Creek, kde se dá v řece rýžovat zlato. Už jsem si představoval, jak se svým plastovým plytkým talířem bohatnu, bohužel ale byla nejvýnosnější část zabraná. Děda s velice sofistikovaných nářadím evidentně nerýžoval poprvé, tak jsem se s ním dal do řeči a zjistil, že to rýžování není žádná sranda. Postarší zlatokop ale už měl hodně zkušeností, protože si před pár lety na tomto místě narýžoval na svatební prsteny (jestli se ženil tak pozdě nebo obnovovali slib - těžko říct). Nyní měl normu prosít 10 kýblů denně a posílal mě za ženou do karavanu, abych zkouknul jejich (zatím) týdenní výnos. Radši jsem tam ale nešel, aby si nemyslela, že ji chci okrást a při té přiležitosti mě třeba nezmlátila.

Dále se vydáváme přímo do kempu. Nic zajímavého už nenacházíme a popravdě řečeno se nám ani nic nechce. Navíc mám zas obavy o naši Běluchu, která začíná nepříjemně srmdět. Jako amaterskému automechanikovi je mi jasné, že se asi něco pálí a že to není dobře. Až budem projíždět větším městem, tak plánuju, že se zastavím u kolegů v servisu a něco s tím pořešíme.

Ten den jsme dojeli až do kempu St. Arnaud, páč ostatní kempy po cestě z různých důvodů nevyhovovaly (jeden jsme nenašli, další situovaný u křižovatky akorát pro masového vraha...). Kemp měl dokonce i teplé sprchy, takže jsme se zase ohřáli. Teda já jsem se ohřál, Aninek se šel sprchovat na vozíčkáře (lidově pomoše) a ti mají vodu jen vlažnou. Asi za trest. (Pozn. Anina: Tato sprcha, na kterou jsem vlezla v domnění, že žádná jiná není volná, byla vskutku jedinečným zážitkem - nejenže byla zabudovaná do zdi velmi nízko, tudíž jsem se pod ní musela všelijak kroutit, ale ještě tekla skoro studená voda, takže jsem klepala celou dobu kosu a vůbec jsem si tam vyloženě chrochtala blahem. Jaký byl můj údiv, když jsem po opuštění kabinky zjistila, že jsou opodál sprchy pro normální občany, a dokonce nejsou nikým obsazené. Tomu se holt říká smůla.) Jelikož je kemp u jezera (zase), je tu plno kačen (a muchniček), které jsou až tak nebojácné, že žerou z ruky. Lehce vyčerpaní z minulého dne jsme šli (po masové vraždě muchniček) na kutě.

Lůzrovo denní skóre:

Fotky: 13

Video: 1