Aninkova popularita narůstá

Jelikož vidím, že se tady Fahi poslední dobou nějak nebezpečně realizuje, raději přicházím s dalším článkem z Aninkovy rádobyvtipné kapsy, aby se náhodou nestalo, že pak Mladá Fronta otiskne jen jeho a já ostrouhám (případně o mne projeví zájem takoví velikáni jako Vlasta, Katka či Spy). Vlastně nemám opět moc co sdělit, neboť se v poslední době jen tak poflakuju (vyjma včerejška, kdy jsem zase jednou prodávala klobásy) a čekám, až se mi ozvou z Poseidonu (tak se mé nové, půvabné pracoviště obklíčené fucking bastardy jmenuje) a půjdu makat. Žádné nové teleshoppingy, seriály, zkrátka nic, čím bych vás mohla oslnit, tak vám jen trochu přiblížím, jaké tady slavím poslední dobou úspěchy.

Tak tedy, včera jsem byla nucena Brianovi oznámit, že jsem si našla práci na plný úvazek, a tudíž už pro něj pravděpodobně nebudu schopná o víkendech pracovat (výjimečně jsem musela použít jiný výraz než "naprosté americké štěstí"). Vypadal opravdu zklamaně a říkal, že mi zítra zavolá a domluvíme se co a jak. Jak řekl, tak se stalo, dnes ráno volal, že je za patnáct minut u mě doma, ať mu uvařím čaj a že dostal skvělý nápad. Zatímco jsem jednou rukou rychlostí blesku uklízela bordel v pokoji, druhou rukou se snažila alespoň trochu vylepšit svůj po ránu mongoloidní obličej, leštila stůl, umývala nádobí a stříkala všude po bytě Oust (protože na pořádek je Brian pes), pracovala má fantazie na plné obrátky. Živě jsem si představovala drama, ve kterém mi Brian slavnostně oznamuje, že o mě nemůže přijít, že se rozhodl kvůli mně zakoupit čtvrtý stánek a že mě v něm zaměstná na sedm dní v týdnu (za patnáct doláčů na hodinu)... V další scéně následovaly mé rozpaky a velké dilema, které práci mám dát přednost (protože obojí je džob mých snů, když teda pominu Mekáč, kde mě už podruhé odmítli), přičemž po delší době jsem se nakonec rozhodla zůstat s Brianem a celé to skončilo v jednom velkém dojemném obětí, kdy žádné oko nezůstalo suché. To už byl ale Brian u mě, chystala jsem mu čaj a vysněné drama se začalo pozvolna, ale jistě rozplývat, neboť po mně chtěl vrátit zpět svá pracovní trika (jaká škoda, měla jsem jich asi pět a marně jsem doufala, že mi je nechá na památku).

Z velkolepého nápadu se vyklubalo alespoň to, že o mě opravdu nechce přijít a občas mi přátelsky zavolá, zjistí co a jak (tedy které víkendy budu mít volné) a když budu chtít, budu moct pracovat. ALE!!! Dojemná scéna se nakonec taky odehrála, trochu jsme si vykládali, Brian mi vyprávěl o svém synovi a rozčiloval se, jaká je to líné všisko a jak má pořád pod čepicí, a pak to přišlo... Prý by mě nejradši adoptoval! Mohla bych tak jít jeho dětem příkladem, protože jsem pracovitá, zajímám se o jiné kultury, o přírodu, mám stálého přítele, jsem študovaná, inteligentní (ano, jak to píšu, tak to skutečně dává smysl:-))...

Zkrátka a dobře, naši by si mě měli začít pěkně hýčkat, protože tady o mě jako o dceru zřejmě bude rvačka. Takže očekávám nějaké balíky z ČR a připsané (vysoké) finanční sumy na mém účtu u KB. A aby to nebylo všechno, tak ještě jednu příhodu vám sdělím - Alžoš Fahimu řekl, že je velice šťastný muž, že má takovou holku jako jsem já. Cha! Já to tady ještě nakonec dotáhnu daleko, přátelé... Nový otec - majitel stánků s německými klobásami, nový muž - majitel fastfoodu, nová budoucnost. Žadné racčí hovna, žádné padající příbory. Pche!

Tak to je pro dnešek všecko, jdu se odfouknout cestou do Pekáče, který mě dozajista vrátí na zem (to až si budu chtít koupit zmrzlinu a budu muset říct o peníze Fahimu, protože já zatím vydělávám velký prd). Haíííííííí madžidéééééé!