Jen tak, aby se neřeklo

Zdravím z Christchurche, kde je zase jednou po ránu zima jak v psírně. Z pozitivních reakcí na náš blog jsme se dozvěděli, že si náš Rytmus Hnoje našel pravidelné čtenáře, což nás oba skutečně potěšilo. Protože není v našem zájmu všechny tyto oduševnělé lidi zklamat, měli bychom asi zase jednou přispět nějakým tím novým počtením. Bohužel, za sebe musím říct, že se momentálně nacházím v poněkud mrtvém bodě. Můj život by se dal za poslední týden v podstatě rozdělit mezi čas strávený doma a knihovně, přičemž v knihovně hledám marně práci a doma pak bulím, že jsem opět nic nesehnala. Fahi mezitím vesele vyžírá Alžířanovi jeho fastfood; chudák neví, kolik je schopen český občan ze svého zaměstnání vytěžit a netuší, že se Fahiho čistá mzda ve skutečnosti pohybuje mnohem výš než deset dolarů. Pokud totiž uvážíme, že je Alžoš dobrák od kosti a v rámci dobrodiní Islámu denně zásobuje Marťu krabicemi plnými zbylých pokrmů, a že navíc Fahi při přípravě jídel nikdy nezapomene daný pokrm patřičně ochutnat, dostáváme se rázem na částku, za kterou by se nemusel stydět ani rodilý Novozélanďan s životopisem plným novozélandských zkušeností. Každopádně je zde jedna důležitá informace, která by měla vyplout co nejdříve na povrch, jinak by mohlo dojít ke škaredé mýlce. Majitel fastfoodu, u kterého Fahi pracuje, totiž není Alžířan, nýbrž Tunisan. Zjistil to teď o víkendu z krátkého rozhovoru Kuba. Marťa z toho byl poněkud nesvůj, ale myslím, že se nic tak hrozného nestalo a ačkoliv se nakonec ukázalo, že Alžoš je vlastně Tuňoš, budeme o něm i nadále psát jako o Alžošovi. Já jsem byla včera opět prodávat klobásy, tentokrát na frekventovaném tržišti v samotném jádru Christchurche, takže práce měla v podstatě stejný průběh jako minulý týden na Sea festu. Změna byla pouze v tom, že jsem pracovala s Brianovou dcerou, které bylo narozdíl od jejího otce krásně rozumět, tudíž mi alespoň stouplo sebevědomí ohledně mé schopnosti anglické konverzace. Dnes mám nějaké pohovory v jedné ze vzdálenějších čtvrtí města a pak vyrážíme s Fahim na výlet, jupí. Alespoň nějaká změna v mém zaběhlém stereotypu knihovna-domov-knihovna. To je ode mě vše, sice je to slabota, ale Fahi vám to jistě v brzké době vynahradí. Zatím se zdá, že je neustále v dobrém rozmaru, a to především po ránu, kdy mu hrabe tak, že mě vždycky nakazí. Mé duševní stavy se tak střídají stejně jako místa, kde se pohybuju - buď mi hrabe, nebo naříkám, že jsem k ničemu. Když to tak píšu, tak si uvědomuju, že se to vlastně oproti ČR tolik neliší :-) Tak to je opravdu vše, užijte si pracovního týdne a vůbec buďte rádi, že pracujete. Co by za to někdo dal ;-)