Tak je to tady!

Tak je to tady! Aninek má práci! Při osobním pohovoru zabral můj americký úsměv (poučení pro příště - kašlat na telefon a všude chodit osobně) a nyní mám tu čest pracovat jako servírka v jedné restauraci přímo na pláži. Trošku mě mrzí, že kvůli tomu budu muset nechat sympatického Briana alias Mistra Fritze na holičkách a pustit germánské klobásy k vodě, ale nedá se nic dělat, prachy jsou momentálně nejdůležitější a nemám moc na výběr.

Bezprostředně poté, co mi sympatický číšník Tom po krátkém rozhovoru oznámil, že mám přijít ve čtvrtek do práce a že si mě vyzkouší, jsem po všech těch peripetiích s hledáním práce pocítila blahodárnou úlevu a nefalšovanou radost a děkovala Bohu (nebo spíš Alláhovi, Alžoš už mě nakazil), že mi konečně přihrál stálejší práci. Tyto euforické pocity nicméně netrvaly příliš dlouho, neboť jsem si po chvíli uvědomila, že budu pracovat jako servírka, což jsem nikdy v životě nedělala (Tomovi jsem samozřejmě suverénně tvrdila opak) a před očima mi proběhly všechny kávy a čaje, které jsem kdy rozlila a jiné drobné incidenty, na které jsem já docela expert. Pocity radosti tudíž vystřídal stres, a to tak silný, že jsem dnes v noci skoro nezamhouřila oko a pořád přemýšlela nad různými vychytávkami, strategiemi a taktikami, např. jak posbírat vícero prázdných talířů, aniž by mi upadl příbor apod. Navíc mi před očima živě probíhaly takové romantické scény jako je rozlití a opaření hostů vařícím čajem či kávou, špagety padající na hlavy zákazníků, pády talířů (i s připravenými pokrmy, aby to bylo větší dobrodrůžo), rozbíjení sklenic a jiné hezké příhody. Zkrátka rušná a zábavná noc, radím vám to vyzkoušet.

Po výstupu z autobusu a nakročení směrem k restauraci jsem pak na tom byla psychicky téměř jako před závěrečnou státnicí a napadaly mě dokonce myšlenky na zbabělý úprk. Naštěstí byl dneska velmi klidný den a na oběd přišlo jen pár kusů, což mi také do určité míry zachránilo kůži. Největší tajemství pro mě představuje mašina, kam se musí zadávat jednotlivá jídla (něco jako přístroj pro zvážení ovoce a zeleniny v supermarketech), s tou se asi jen tak neskamarádím. Tom mě dávno poslal domů, ale mašina mě fascinovala natolik, že jsem dobrovolně zůstala další hodinu a snažila se vypátrat, pod jakými tlačítky se skrývají některé obzvlášť dobře schované pokrmy. Tak to dopadá, když vpustíte diplomovaného inženýra do restaurace. Samotná práce měla vzhledem k mým živým očekáváním naštěstí poklidný průběh (příbor mi spadl jen jednou, a to jen nůž, a dokonce jsem nic nerozlila).

Vědoma si faktu, že jsem poleno jak hrom a toho, že jsem se v restauraci vyskytovala vždy jen jako host (a to ještě zřídka), snažila jsem se zapůsobit alespoň pomocí Brianovi zásady Nikdy jen tak zbůhdarma nestůj a vždy si najdi práci, i kdyby nikdo nebyl na obzoru. O zábavu se mi naštěstí postarali racci (Tom jim říká fucking bastards), kteří využijí každé volné vteřiny k tomu, aby mohli uzmout nějaké zbytky na talíři a pak je rozťapat po celém stole a rozházet po zemi. Když se jim to nepodaří, tak se alespoň za odměnu vykadí na židli nebo na stůl, takže jsem opravdu nezahálela a když nebylo co dělat, lítala jsem jak šílená s hadrem kolem stolů, odháněla ty bílé parchanty a drhla jejich hovna z židlí. S touto prací (uklízení hoven) mám naštěstí díky bohatým zkušenostem s chovem psů a jiného zvířectva četné experience, takže má urputnost a vysoké pracovní nasazení na Toma zřejmě zapůsobily a rozhodnul se mě nakonec zaměstnat. Když budu velké poleno, tak by mě mohl využít jen na uklízení racčích exkrementů, klidně na plný úvazek. Spokojenost by byla na obou stranách.

To je pro tuto chvíli nejspíš vše. Tom slíbil zavolat do dvou dnů a od příštího týdne mám začít makat, tak na mě myslete, abych tam toho moc nepoškodila. Zatím se zdá, že se u nich na rozdíl od Fahiho zadarmo moc nenajím, ale kuchař je mi z nepochopitelných důvodů hrozně sympatický (skoro vůbec nemluví) a kdo ví, možná si z něj udělám spojence. Tak jo, konec zvonec, za chvíli jedeme s Fahim do pekáče (rozuměj Pak´n´save, neboli nejlevnější supermarket na Zélandu). Fahi má momentálně pěnu u huby, neboť ho v knihovně odřízli od internetu pro maximální možný počet stáhnutných bytů. Pro informatika největší trest. Tak čaó a pište komentáře nebo emaily nebo cokoliv a mějte se krásně, skládejte básně a tak.