Klobásový víkend

Tak jsem opět zde, bohatší o nové zážitky z uplynulého víkendu. Co je nového:

1. Viděla jsem živého tuleně
2. Vím, jak se dělají bavorské klobásy
3. Spálila jsem na uhel několik bavorských klobás
4. Kiwiangličtina je ještě větší horor, než jsem si původně myslela
5. Strategie pro udržení si práce - pořád něco dělej, nejlépe se proměň v chobotnici

6. Oblíbila jsem si další TV pořad s názvem Little Bear. Malý méďa v něm zažívá spolu se svými zvířecími kamarády spoustu dobrodružství, dneska například slavili Štědrý den, na jehož počest tančili kolem stromečku ruský kozáček

To je základních šest bodů, do kterých by se daly shrnout mé čerstvé zážitky z NZ. Jak už vás Fahi informoval, o víkendu jsem navštívila malebné městečko na východním pobřeží, zvané Kaikoura, kde se zrovna konal populární Sea fest. Šlo o veselou a rušnou akci, v rámci níž si návštěvníci poslechli nějakou tu hudbu, vypili pár hektolitrů piva či vína, pojedli vícero porcí bavorských klobás a jiných delikates, zatančili si na rockové hitovky, poklábosili a nakonec se společensky značně vyčerpaní odpotáceli domů. Pro mě tento festival tolik veselý nebyl, už kvůli množství klobás, které jsou hydroprasnice a hydrovepři schopní zkonzumovat. Jak jsem záhy po našem příjezdu zjistila, můj boss Brian je sice šprýmař, ale pokud jde o práci, razí heslo Nikdy jen tak zbůhdarma nestůj a vždy se zabav prací, i kdyby nebyl na obzoru ani jeden zákazník. Ještě jsme ani nedali klobásy na gril a kolem stánku už postávaly skupiny hydro-vepřo-lidí (dále jen HVL), mlsně pokukujících alespoň po opečené cibuli a nasávajících vůni syrových klobás v krabicích. Co se dělo pak, si přesně nepamatuju, ale šlo o pestrou zábavu v podobě chystání klobás, běhání pro další zásoby, krájení housek, opékaní cibule a opakování jedné jediné věty "Hi, would you like a spicy one or a mild one?", to vše v různém pořadí, mnohdy i najednou (ona zmíněná chobotnice) a se zafixovaným úsměvem na tváři. K pokladně mě naštěstí nepustili, neb jsem při pátečním zaučování způsobila patnáctidolarové manko. Kromě toho se mi přihodilo i vícero dalších nehod, na které Brian většinou reaguje větou: "Kdo to udělal, ať zvedne ruce nahoru!" na což já opáčím se smutným pohledem "I am learning". Jojo, veselo tam je. Stejně veselá je i naše společná konverzace, neboť Brianovi skoro nic nerozumím. Bohužel nemá čas mi všechno názorně ukazovat, takže mě instruuje z povzdálí a já si pak musím domýšlet, co že to po mně asi chce. Vůbec nejlepší je má asistence u sklízení a balení stánku, kdy dělám Brianovi pomocníka a musím tahat za rozličné tajemné páky nebo přesunovat různě těžká břemena. Vzhledem k mé technické zdatnosti a fyzické síle je to docela bžunda. Tož tak. Jinak jsem byla potěšena zájmem HVL o mou osobu, párkrát na mě někdo zíral s otevřenými ústy a jednou jsem byla dokonce vyzvána k tanci, nutno ovšem podotknout, že šlo o k smrti opilé jedince. Brian je srovnal raz dva, neboť mě odváděli od práce. O klobásy byl takový zájem, že jsme zůstali až do úplného konce, a v samotném závěru jsme tak měli možnost pokochat se pohledem na množství společensky unavených slečen, jejichž nadměrné pneumatiky obepnuté těsným topem (protože Novozélanďanky se toho nebojí) se svůdně natřásaly v rytmu rockové hudby. Domů jsem dorazila kolem deváté a šla rovnou spát.

Rovněž začínám trochu víc pronikat do zdejší mentality, i když ne osobně, pouze z vyprávění zasvěcených. Doneslo se ke mně, že oni skvělí a nejlepší Kiwi jsou prý ve skutečnosti ti největší flákači pod sluncem a v práci se rozhodně nepředřou, proto se tady Češi a jiný středo a východoevropský plebs těší značné popularitě. Další novinkou je, že Alžoš Fahimu ve slabé chvilce prozradil, že se odsud zanedlouho stěhuje, neboť jsou tady závistiví a nepřejícní lidé (dalšími důvody jsou zima a studené baráky - jsem ráda, že nejsem jediná, kdo toho má plné zuby). No vida, my tady máme v plánu šířit českou mentalitu a ono to nebude ani zapotřebí! Nakonec se tady ještě budem cítit jako mezi svými. Tak to je vše, co tak můžu po víkendu napsat, ještě snad, že tuleň byl moc roztomilý a dokonce se na mě šklebil, Zoo-Lešná hadra. Tento týden mě čeká další shánění práce, neboť klobásy jsou jen na víkend, tudíž si musím sehnat ještě něco přes týden. Do popředí mého zájmu se nyní dostala uklizečka, tak mi držte palce, abych na ni měla dostatek zkušeností.

Váš Mongol