Cestování - 2. den

Ráno není počasí o moc lepší, je zima jak v psírně a mrholení je nekonečné, navíc k naší radosti postupem času přechází ve vytrvalý déšť. Cílem dne je nicméně výšlap ke dvěma vodopádům. Před cestou k prvním z nich, Sharplin Falls, se kvůli dešti zdráháme vylézt z auta, nadáváme na počasí a vůbec se chováme jako buržoazní rozmazlení němečtí turisté (později se jim zde budeme podrobněji věnovat). Nakonec ale vylétáme z auta jako křepelky, nasazujeme rukavice a nepromokavé bundy ucházejících střihů a barev zakoupené v ČR a vyrážíme na výstup k vodopádům. Poprvé se setkáváme s novozélandským deštným lesem, nadšení je veliké a všechno chceme fotit, ale jak je známo a jak se i Fahi krutě poučil, voda není přítelem techniky, takže foťák necháváme v teple a bezpečí kapsy bundy a snažíme se v počtu pořízených snímků krotit. Naše radost z nalezeného vodopádu však nezná mezí, navzdory všudypřítomnému vlhku a zimě před ním oba delší dobu pózujeme a spokojeni se vracíme stejnou cestou zpět.

Snad bych mohla ještě zmínit, že k vodopádům vedou dvě cesty, jedna z nich vede přímo říčním korytem, kam jsem původně jako akční složka směle zamířila. Asi po padesáti metrech jsme však zjistili, že to bez kompletního namočení nepůjde (řeka byla celkem divoká a voda v ní sahala rozhodně nad úroveň našich, byť nepromokavých, pohor), a tudíž jsme zvolili druhou cestu (vedoucí po úbočí) se zdůvodněním, že je nejspíš toho dne v řece víc vody než normálně (nutno podotknout, že bezpečnostní složka nadávala už po dvaceti metrech skákání po kluzkých šutrech a chtěla se k zbabělému úprku vydat téměř okamžitě) (Fahi: Nikdo se k zbabělému úprku neměl, ale nechtěl jsem mít mokro v botech už druhý den, když jsem věděl, kolik nás ještě čeká cesty.). Nyní, na konci našeho výletu, se tomuto našemu počinu jen blahosklonně usmívám. Ne, že bych neměla zkušenosti ze Slovenského ráje či podobných výletů, jejichž součástí je brodění se řekou či potokem, ale nikdy předtím jsem se nebrodila delší dobu v ledové tekoucí vodě sahající po kolena či dokonce výš (PROBOHA!!!), takže mě ani nenapadlo, že by to mohla být normální regulérní cesta pro dobrodružnější jedince. Po několika výletech, které tady budou popsány později, bychom se dnes vydali korytem oné řeky jako by se nechumelilo. Holt naše rozmazlenost na začátku výpravy opravdu neznala mezí.

Jelikož toužíme vidět další vodopády (čemuž se po měsíci cestování na Zélandu rovněž jen potutelně usmívám), míříme k Acland Falls. V průvodci je cesta popsána jako velmi náročný hodinový výstup. Opět se nějakou chvíli rozhodujeme, jestli opustit teplo a sucho auta, nakonec však statečně vylézáme, nasazujeme žluté pláštěny zakoupené ve VŠE za 30,- a míříme směr vodopád. Z náročného hodinového výstupu je půlhodina cesty do kopce (tuším, že tam i zpět). Opět pořizujeme nějaké ty snímky, přičemž o zábavu a rozptýlení v nepřestávajícím chcanci se nám postarají naše pláštěnky, které jsme nazvali radioaktivními spermiemi (viz pořízené fotografie).

Po tomto výletu směřujeme do většího města (tzn. má více než dvě ulice) jménem Temuka, kde se však nachází jen buržoazní kemp pro německé turisty v outdoorovém oblečení dle poslední módy, takže se vracíme několik km zpět směrem Winchester, kde nacházíme soukromý, ale velmi levný a opět perfektně vybavený kemp. Dáváme si teplou sprchu (za tu cenu opravdu nevídaný luxus), vaříme v kuchyňce a zaplouváme do stanu. Počasí se zatím zlepšuje a jak zjišťujeme my, kteří couráme v noci na záchod, obloha je v noci plná hvězd.

LŮZROVO DENNÍ SKÓRE:

Fotky: 22

Videa: 0