Cestování - 14. den

Po čtyřech dnech výšlapů jsem vyhlásil den zevlingu a naplánoval cestu tak, abychom si mohli zadky přivézt přímo k místu určení, vyfotit a jet dál (tak jak to dělá většina buržoazních turistů). Kromě toho, že jsme při plánovaní museli nakrmit kachny, neboť nedaly chvilku pokoj, našel jsem v mapě, že na Novém Zélandu je nejvyšší hora světa měřící přes 71 000 m. Tu jsme i přes velké překvapení vidět nechtěli, a proto jsme se rozjeli k Ship Creek u Haast na západním pobřeží, přičemž po cestě zastavujeme u Bridle Track, že si zlehýnka protáhneme nohy.

Cesta měla být klidná, krátká a nenáročná kolem řeky. Pro mě však tyto slova mají trochu jiný význam než hodinovou túru (tam a zpět) do mírného kopce. Začínám brblat, den zevlingu je zkažen. Ani ta výhlídka nestála za tu námahu. Putujeme dál a zdá se mi, že si tuto oblast vybírají znudění autobusáci. Přestože jsme jich po cestě moc nepotakali, museli podle mého někde vyčkávat. Jakmile jsme totiž zastavili na odpočívadlech nebo na parkovišti u Sheep Creek, přijeli vždy minimálně dva a vypustili všechny cestující na jeden jediný záchod v okolí. Nejspíš se snažili, abychom si tento úsek nadosmrti zapamatovali.

Na Ship Creek jsme jeli, protože nám to poradila chytrá knížka a byl nám i doporučen. Nás sice neurazil, ale ani neokouzlil a nenadchl. Název získala díky tomu, že se tu našli trosky jakési ztroskotané lodi. Přišlo mi to tak trochu ve stylu „Nic tu není, tak něco tu vymyslíme, ať tu zastavují buržoazní turisti a utratí peníze“ atrakce. Pláž průměrně pěkná, plno turistů, plno útočných čmeláků a hlavně plno muchniček. Ani jsme si před autem na trávě nemohli v klidu uvařit jídlo, protože na nás dotírali hladoví racci, létající hmyz nebo nechápavé pohledy z kolem projíždějících hotelů, motelů, botelů, všech dalších –otelů a vanů. Hlavně ty muchničky jsou takoví malí upíři. Západní pobřeží je totiž vyhlášené tím, že muchničky jsou všude. I na Monro Beach, kde jsme si chtěli dát sraz s tučňákem chocholatým, byly z živočišné říše pouze zástupci z rodu otravný hmyz.

Tento den jsme se, k naší radosti, mohli utábořit pouze u vodních ploch, tak jsme si vybrali Lake Paringa (na fotkách ty tečky kolem nás jsou muchničky). Protože komáři nejdou na člověka, který pije pivo, zkusili jsme na muchničky víno. Neboť byla vysoká pravděpodobnost, že tato teorie nefunguje, natřeli jsme se repelentem a hodně oblékli. Tím jsme však znemožnili ověření platnosti vínové teorie a doteď se neví, zda je platná či nikoli. Do kempu přijel i nějaký děda s dvěma ženskýma. Ten obcházel lidi a všem vykládal hrůzostrašný příběh, kterak tam loni kempoval a muchničky ho poštípaly tak, že měl oteklé obě oči a nemohl řídit. Doporučil nám, abychom se namazali a hodně oblékli. Poté nasedl zpátky do auta a odjel, což mě přivádí na myšlenku, že asi pořádal osvětnou a bezpečnosti akci proti muchničkám a že to není radno brát na lehkou váhu.

Zatímco Aninek důkladně zkoumá vínovou teorii a možnosti našeho foťáku, já se snažím zase trochu rybařit a mým největším úlovkem je kromě řas něčí ztracená návnada ve tvaru malé mušky. Nadšen, že ji pak můžu dát mému šéfovi, od kterého jsme si pučili pár věcí na cestování (rovněž i prut), jsem ji na prut přivázal hned v domnění, že s touto menší se mi podaří spíš něco ulovit než s tou 8 cm rybičkou, co jsem tam měl doteď. Nastudoval jsem původní uzle, zauzloval a nahodil. Lehké cink a návnada mi uletěla i s kovovou kuličkou (ať se jí říká, jak chce) zpátky do jezera. Dnešní rybařící skóre bylo vysoké, avšak ve prospěch ryb. Víno alias vnitřní repelent taky došel, tak jsme šli uspořádat muchničkové jatka ve stanu. Skoré 85:0. Aspoň v něčem jsme tento den vyhráli.

Lůzrovo denní skore:

Fotky: 27
Video: 0