Cestování - 6. den

Vstáváme a jdeme se umýt a navařit si než odjedeme z luxusního kempu. Vyčkávám v umývárnách, páč jsou všechny sprchy zabrané, ale po chvíli na mě dochází řada a do jedné buňky zalézám. Nejenže má moje buňka v jednou rohu sprchu, ale v druhém je i záchod a ve třetím umyvadlo. Prostě celá koupelka. Mám štěstí, můžu všechno vyřídit na jednom místě. Až následně zjišťuju, že je to sprcha pro invalidy. Opouštíme kemp a Otago Peninsula a jedeme si prohlédnout Dunedin, který je taky samozřejmě hezčí než Christchurch. V tomto okamžiku vzniká druhá dějová linie, která bude probíhat celým naším vyprávěním, a tím je naše auto Bělucha. Bělucha začala signalizovat, že dochází olej, tak jsme zakoupili motorový olej prémiové kvality a nalili ho do motoru. Všechno bylo OK, na pár dní…

Po procházce v Dunedinu jsme se vydali směr Nugget Point přes Kaka Point, kde se měli nacházet žlutoocí tučňáci, lachtani, lvouni a rypouš sloní. Dojeli jsme trochu dřív, tak jsem zkusil nějaké to rybaření a čekali jsme na odpolední hodiny, jelikož tou dobou se tučňáci vrací. Chytil jsem tak akorát řasy a pak se mi zamotala struna (takže zálesák ani rybář ze mě nebude). Mrkli jsme teda na lachtany, lvouny a rypouše. Lachtan je z nich nejmenší, lvoun hřívnatý má kolem krku delší srst, která vypadá jak hříva, a je větší, rypouš sloní má rypák připomínající chobot a je z nich největší. Jelikož všichni patří do stejné čeledi, je z dálky těžké rozeznat kdo je kdo. Proto si myslíme, že jsme je viděli všechny, z fotek to však taky nelze poznat. Při té příležitosti jsme narazili na pár, který si to přivalil v bouráku, přičemž slečna byla oblečená spíše módně než turisticky. Musím ale smeknout, jak v podpatcích zvládla 15 minutovou trasu k majáku rychleji jak my. Nejspíš má praxi a chodí s nimi po všemožných terénech. V patách nám byla i Čagan tour, tam jsme trochu zrychlili a šli na pláž, kde měli být tučňáci.

Usadili jsme se na balvanech a vyčkávali. Po půl hodině jsme zahlédli na druhé straně pláže 4 tučňáky, tak jsme se plížili k nim blíž, abychom mohli udělat nějaké to foto, když tu se mezi křoviskama něco napřímilo a roztáhlo ploutve. Zpozorněl jsem, zůstal stát a velice pomalu otočil hlavu doleva. Byl tam, asi 2 metry ode mě, žlutooký tučňák v celé své kráse. Vypadal trochu opotřebovaně až nemocně, ale pak jsme zjistili, že tak vypadají, když mění srst. S nadšením jsme všechno zdokumentovali a vydali se k Surat Bay, kde byli k vidění lvouni více z blízka. Musím říct, že asi 300 kg živé hmoty v člověku vyvolá respekt a při jakémkoliv pohybu lvouna se všichni pěkně klidili deset kroků vzad. Uspokojeni touto faunou jsme jeli do kempu DOC (Odbor životního prostředí) na pláži v Purakaunui Bay.

Na cestě nebyl nikdo, tak jsme si zas bláhově mysleli, že tam budeme sami, což jsme nebyli, ale narváno tam zas taky nebylo. Kus dál ale byla nějaká banda děcek, jezdily auty po pláži, kalily a ječely na celé kolo a vůbec si užívaly patečního večera. Šli jsme se projít po pláži (Aniččin nápad) a zapsat události do deníku. V tom se však kus od nás vynoří rodinka žlutookých tučňáků (ty jsem zahlédl já), pár a dvě mláďata. Z jejich chování je patrné, že pro mláďata je čas večeře. Jeden z dospěláků nás zmerčil a nabral opačný směr, tak jsme ho začali mezi velkými šutry honit, aby nás neviděl a my ho mohli, co nejlépe vyfotit, což se podařilo.

Opět nadšeni ze setkání s tučňáky jsme se vydali do stanu a nabrat síly na zítra. V noci prý ta banda ožralých děcek jezdila mezi stany a karavany a dělali tam blbosti, já jsem však spal spánkem spravedlivým.

LŮZROVO DENNÍ SKÓRE:

Fotky: 32
Videa: 2